[ROZHOVOR] Doktorát mi dal nádej…

1,644 total views, 2 views today

Počas PhD stretávame mnoho inšpiratívnych ľudí. Dnes vám chcem predstaviť svoju kolegyňu Jarmilu Krásovú. Džája je jedna úžasná žena, doktorandka, cestovateľka a športovkyňa. Hoci je len v 3. ročníku svojho PhD, tak napísala grant a šéfovala vlastnú expedíciu v Angole. Chceš vedieť ako sa jej to podarilo a ako si vďaka PhD plní svoje sny???

Džáji, prosím Ťa, v skratke sa nám predstav. Kde študuješ, čo máš rada a čomu sa venuješ vo svojom voľnom čase?

Studuju třetím rokem doktorský obor Zoologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích pod vedením doc. Radima Šumbery Ph.D. Ve svojí disertační práci se zabývám fylogenezí hlodavců v horských oblastech východní Afriky.

Když mám volno, ráda se dívám na nejrůznější rozhovory se zajímavými osobnostmi, baví mě sledovat aktuální dění u nás i ve světě. Ráda taky chodím ven do přírody s naším voříškem, máme to štěstí, že jsme za pár minut u Vltavy a jen o chvíli déle to trvá k Vrbenským rybníkům, kde je (obzvlášť teď na jaře) parádní podívaná na vodní ptactvo.

Čo Ťa motivovalo k tomu začať študovať PhD?

Když mě můj tehdejší kluk Honza Šklíba vzal v roce 2011 s sebou do Jihoafrické republiky, byla jsem absolutně fascinovaná. Vidět naživo všechna ta zvířata, co jsem do té doby znala jen z knížek a obrazovky televize. Myslím teď hlavně ta velká – lvy, pakoně, zebry, nosorožce.

Po návratu domů jsem často myslela na to, že se tam musím ještě aspoň jednou podívat. Doktorát pro mě znamenal naději, že tu nádhernou africkou krajinu ještě uvidím na vlastní oči.

Psaní mojí magisterské práce byl trochu boj. Na bakalářském stupni jsem pracovala na úplně jiném tématu, takže jsem se na magistru, kde už jsem se začala věnovat fylogenezím afrických hlodavců, narychlo učila všechny laboratorní práce i analýzy.

Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli bych se měla pustit ještě do doktorátu, bylo toho na mě moc a bála jsem se, že na to nemám. Byl to hlavně Radim (můj školitel), kdo mě přesvědčil, že to zvládnu.

Čo Ťa na tom najviac baví a prípadne nebaví?

Nejvíc ze všeho mě baví terény. Obecně mám ráda fyzickou práci, kempování a pohyb venku – toho si člověk při odchytu drobných savců v Africe užije víc než dost. Vláčíme těžkou modrou IKEA tašku plnou pastí, často náročným terénem, někdy je i potřeba prosekat si cestu mačetou.

Každé ráno jsou potom takové malé Vánoce, sbíráme pasti s očekáváním, jestli tam náhodou nebude nějaký nový druh. Je to pro mě svým způsobem relaxace –mám poměrně jednoduchý úkol: pochytat “myši”, odebrat vzorky, přejet na další lokalitu. Okamžitě vidím hmatatelný výsledek v podobě zaplněných zkumavek, kterého se mi často při zdlouhavém sepisování textů nedostává.

Nebaví mě pocit ztracenosti, který mě během doktorátu občas přepadal. Měla jsem sice spoustu práce, ale najednou jsem se zasekla a nevěděla, jak pokračovat dál. Všechno se na mě valilo a místo toho, abych začala pomalu řešit věci od těch nejakutnějších, dělala jsem je chaoticky.

Občas jsem z toho byla tak unavená, že jsem místo práce celý den prospala a pak to doháněla o víkendech. Někdy se pak dostavily myšlenky o tom, jestli to všechno má smysl, jestli by na mém místě neměl být někdo schopnější. Myslím, že doktorské studium je obrovsky náročné na self-management, který tě ale na univerzitě nikdo nenaučí.

Pred nedávnom Ti vyšiel univerzitný grant a zorganizovala expedíciu do Angoly. Bolo náročnejšie to napísať alebo zorganizovať?

Organizace expedice pro mě byla rozhodně náročnější. V první řadě jsem ale musela přesvědčit Radima, že jet do Angoly je dobrý nápad. Když jsem se s ním o tom bavila úplně poprvé, rezolutně to zamítnul s tím, že mi tam nášlapná mina urve nohy. V Angole jsou totiž bohužel stále rozsáhlé zaminované oblasti po občanské válce, která skončila před 16 lety. Trvalo to celkem dva roky, než mi uvěřil, že to zas tak nebezpečné nebude.

Podala jsem grant, ale neměla jsem ještě pořádně domluvenou spolupráci. Naštěstí měla naše budoucí spolupracovnice z Angoly právě přijet na týden do Portugalska. Letěla jsem za ní, vsadila jsem na to, že osobní kontakt snad všechno urychlí. To bylo v březnu a na začátku července už jsme odlítali.

Samozřejmě mě taky neminulo vyřizování nejrůznějších papírů od víz až po exportní permity. Kompletace veškerého vybavení, co jsme s sebou potřebovali, byla taky docela náročná.

Samotné psaní grantu mě hodně bavilo a přišlo mi snazší, než napsat vědecký článek. Na grantovou žádost nebylo potřeba nic neobvyklého: úvod do problematiky, metodika, časový harmonogram a rozpočet.

 

Čo sa Ti v Angole najviac páčilo? Čím sa líšila od ostatných afrických krajín, napr. Tanzánia alebo Etiópia??

Angola je nádherná země. Neuvěřitelně pestrá. I když jsme tam strávili jen tři týdny, zvládli jsme chytat v poušti Namib, v polopoušti, savaně i v hustém vlhkém lese. Líbilo se mi taky, že tam zatím není taková hustota osídlení.

Čistě z osobního hlediska se mi potom líbilo, že jsem si vyzkoušela vedoucí pozici, hlavní rozhodování kam pojedeme a jak dlouho tam zůstaneme bylo na mně. Byla to velká zodpovědnost a myslím, že mi to hodně dalo.

Celkově si myslím, že mi ty expedice do Afriky daly hrozně moc. Umět odprezentovat přednášku na konferenci nebo napsat vědecký text se určitě hodí, ale získat určitý životní nadhled a pokoru, uvědomit si na vlastní kůži, že se tady v Evropě máme opravdu sakra dobře, to se jednoduše nedá předat v přednáškovém sále.

Aké máš plány do blízkej budúcnosti (PhD, cestovateľské)?

Pokud to dobře dopadne, v létě mě čeká dvouměsíční stáž v portugalském Portu, na kterou už se moc těším. Chci ještě dodělat věci, co mám rozdělané – dopsat články, uzavřít angolský grant, dovést k obhajobě svoji studentku. Potom už bych se ráda víc soustředila na rodinný život – opravit dům, zasadit strom. Přece jen už je mi 29.

Čo by si odporučila svojmu mladšiemu ja, ktoré by sa len teraz rozhodovalo či nastúpi na PhD?

Aby si víc věřilo a tolik se nestresovalo.

Džáji, ja Ti veľmi pekne ďakujem za úprimné odpovede a želám Ti, nech sa Ti všetky Tvoje plány vyplnia! 😉

Pokiaľ Ťa článok zaujal alebo inšpiroval, tak budem rada, keď mu dáš „like“ alebo budeš zdieľať so svojimi priateľmi.




Autor: Táňa

Som post-doktorandka Táňa, ktorá miluje svoju prácu. Inšpirujem PhD študentov, aby si užili doktorát. Zároveň im pomáham v ťažkých obdobiach nájsť motiváciu a dokončiť dizertáciu (napr. v uzavretej fb skupine "PhD support team"). Rozumiem ich pocitom, pretože sama som také obdobie prekonala a posilnilo ma to na ceste za mojimi snami. Môj PhD príbeh si môžete prečítať tu>>

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *